Jan Zlatohlávek                                                                          

Na úvod předesílám, že nepíši žádné recenze, jsem jen obyčejná čtenářka, která vám zde chce napsat něco málo o knížkách a autorech, které četla. Promiňte mi  případné chyby a jiné nedostatky, které tu najdete. Jedním z autorů, který mě v poslední době zaujal je Jan Zlatohlávek. Není zatím moc známý, ale myslím, že by se mohl stát se populárním a oblíbeným autorem. Také proto bych se ráda podělila o dojmy z jeho knížek. O něm samotném se nic moc neví. Mnohé se dá vyvodit z jeho zatím 3 knih (Hledám štíhlou ženu, Jak jsem (ne)našel ženu, Můj pes je erotoman). Poslední jmenovaná je prý opravdu autobiografická, ale já nevím, zda ji budu číst. Autor totiž nám čtenářům, na které má e-mail, rozesílá ukázky z knih, které ještě teprve píše a mně se ta o psech nelíbila už z ukázek. Víte co, ale nedejte vůbec na můj názor! Ten jsem si navíc utvořila pouze a  jen z ukázek z připravované knihy. Vám se kniha nakonec může líbit velmi. Možná si řeknete nebo jste si už řekli, že něco tak pěkného jste již dlouho nečetli. I já si to zrovna teď tady sama sobě říkám, že možná přicházím o nejlepší knihu Jana Zlatohlávka. A já už tuším, že ji nakonec stejně přečtu. A věřím tomu, že nás bude hodně, kterým se bude líbit. A obzvlášťe vám jste-li milovníci pejsků. Autorovi knihy mají i pěkné zajímavé obaly. Jeho první kniha měla dle mě pěkný obal hlavně pro mužskou část čtenářů. Koho by obaly knih J.Zlatohlávka zajímali, lehce je najde na netu. Nebo napište, pošlu vám je. Uděláte si pak vlastní názor. Ta na Erotomana, jak si nyní uvědomuji, zaujme na první pohled.

Ale zpět k obsahu. Autor v prvních dvou jmenovaných knihách (ty jsem četla) popisuje  život hlavního hrdiny po rozvodu s údajně žárlivou manželkou. Hrdinovi údajně i Dr.Plzák radí, že život s žárlivým partnerem je očistec a bude se jen zhoršovat. Popisuje, jak hrdina hledá ženu a to tedy  snad štíhlou. V první knize pomocí převážně různých internetových seznamek. A adeptek vystřídá opravdu dost. Ale žádná mu není dost dobrá anebo někdy vztah ztroskotá i z jiných příčin. Napadá mě zde, jestli manželka neměla opravdu nějaký důvod k žárlení? V druhé knize jde do tuhého neboť se nám hlavní hrdina na prahu padesátky bezhlavě zamiluje do asi o 20 let mladší, pohledné, chytré lékařky Terezy. V tomto osudovém vztahu si hlavní hrdina vyzkouší na vlastní kůži jaké to je, být sám žárlivý. Čím víc se na svoji lásku upíná a chce ji jen a jen pro sebe, tím víc se od něj Tereza vzdaluje až nakonec dochází k rozchodu. Hrdina Terezu nazývá svojí femme fatale. 

"Zřídkakdy se muž chová hovadštěji, než když potká svoji femme fatale. A co teprve tehdy, je-li toto stvoření o dvacet let mladší, chytřejší, vzdělanější, a také velmi, velmi úhledné..."

                            Jan Zlatohlávek, Jak jsem (ne)našel ženu.

Je to častý příběh ze součastnosti. A tak se myslím dá napsat, že autor mapuje součastnost- nebo něco v to smyslu jsem asi někde slyšela a teď se mi to v souvislosti s knihou vybavilo...( -tomu se snad říká asociace). Muži se kolem padesátky bezhlavě zamilovávají do svých často (ne vždy) o generaci mladších femme fatale, kterou shodou neštastných okolností nepotkali  v době, kdy si základali rodiny a vstupovali do svazku manželského s věkově odpovídajícími chotěmi. Setkání s jejich osudovou ženou je potkává až o 20 či 30 let později. Nutno dodat, že ona osudová žena někdy přichází i o něco dříve. V některých případech již (bohužel)  krátce po narození dětí. Nezbývá než opustit dosavadní ženu a rodinu neboť to byl všechno pouhý životní omyl! Ten opravdový život, láska, štěstí přichází až nyní s tímto mládím, beztarostností a krásou právě teď. Už si ani nemysleli, že by je mohlo něco takového potkat, tak na co čekat? S MANŽELKOU  TO VLASTNĚ NIKDY NEBYLO ONO a ještě ta její žárlivost.. Vždyť říkal už Dr. Plzák, že s žárlivým partnerem se nedá vyjít. A neříkal snad také Dr.Plzák, že nevěra podporuje manželský či partnerský vztah?(- a kolikrát on to byl vlastně rozvedený??)  A ten vztah s ní- to byl vlastně opravdu omyl. Teď to ví a vidí a je mu to jasný. Přeci každý má právo být šťastný, nebo ne?

Ale jak je život (asi někdy) spravedlivý po čase u těchto pánů přichází (někdy) vystřízlivění a vše se vrací i s úroky. Stejně jako u hrdiny jmenovaných knih. Najednou poznávají, co  to vlastně obnáší být tím žárlivým na vlastní kůži a také  bývávají opouštěni pro svoji třeba stupňující se závislost a žárlivost nebo mladší, atraktivnější, movitější soky. Také kdo by s nima pro jejich žárlivost vydržel...Dost již ale moralizování, vše může být i naopak. Nutno dodat, že v uvedeném díle to tak neplatí u našeho hlavního hrdiny. Svoji osudovou lásku potkává až za dlouhou dobu po rozvodu... 

Časy se mění. Platí jiné hodnoty než platily kdysi. Zatímco před 50 lety byl rozvod spíše vyjímkou, dnes se stávají vyjímečnými páry, které spolu vydrží více než 10, 15 let. A to si vzpomínám, že v té době před 40 lety se lidé brali oproti dnešku opravdu hodně mladí-18-20let u nevěsty i ženicha nebylo žádnou vyjímkou. Naopak na vesnici 25-letá svobodná dívka byla tehdá nějaká divná. Znám ze svého okolí případ 16-tiletého mladíka, který udělal dítě, myslím, že tehdy 18-tileté dívce. Dnes jsou spolu 20 let. Sice nemohu říct v jak fungujícím či šťastném manželství, ale jak se zdá, nízký věk neznamená automaticky nezpůsobilost pro dlouhodobý vztah. Někdy to vypadá, že s přibývajícím věkem, jakoby muži spíše rozumu pozbývali( naštěstí ne všichni a bohužel se to ženám stává také). Dnes pomalu začíná být divný ten, kdo se aspoň jednou nerozvedl. Pokud se tedy vůbec někdy předtím konala nějaká svatba. Co si vlastně dnes představíme pod pojmem dlouhodobý vztah? Šlo by o tom vůbec napsat, aby to někoho zajímalo? Třeba nás hrdina jmenovaného autora v nějakých příštích dílech překvapí. Ostatně  nejpopulárnější český spisovatel M. W. se  již dávno  usadil a píše čtivě i o manželském životě. Ani on se nevyhnul ve svém životě rozvodu, jak je myslím veřejně známé. A  ani on se nevyhýbá tématu žárlivost. Zrovna žárlivost je kromě lásky a nenávisti odvěké téma, které tyto dva city spojuje. Říká se, že láska a nenávist rodné sestry jsou.

Závěrem dodávám, že kniha je velmi čtivá. Je psána tak autenticky, že se musím přiznat k tomu, že se mi autor s hlavním hrdinou slévají v jednu osobu a tak si autora chtě nechtě spojuji s vlastnostmi a jednáním jeho hlavního hrdiny. A dalo by se říct se vším všudy. Ale tak by to prý nemělo být. Autor bývá zřejmě někdo  odlišných charakterových vlastností než má jeho hrdina. Ale to mohou posoudit asi jen Ti, kdo nějakého spisovatele blíže znají.

Je zde často popisován sex- pokud se pamatuji hned zkraje, tím vás dílo hned zaujme nebo odradí. Také nechybí kopa humoru- pro mě jedna z největších předností díla. Snad by to vše mohlo napomoci její popularitě i u těch, kteří toho jinak přečtou opravdu málo. A nečtenářů je myslím v dnešní době dost. To by bylo velkým pozitivem, stejně jako u zmiňovaného M.W., kterému kritici dlouho nemohli přijít na jméno, ale museli mu chtě nechtě přiznat nemalou zásluhu na tom, že se zvýšil prodej knih. Druhou otázkou je- co si z toho všeho čtenář(ka) odnese? Dostávám trochu strach, aby se hlavní hrdina nestal inspirací mužů, kteří by si chtěli taky "zaseznamovat" a vyzkoušet, zda na ně někde ta jejich femme fatale teprve nečeká. Protože, co když to jejich 20- letý manželství je vlastně omyl? Ale snad se tomu tak nestane.Pro mě to byla příjemná oddechová četba.

P.S. Četl jste někdo " Můj pes je erotoman"? Co říkáte na obal? A obsah? Pokud by jste si ho chtěl někdo objednat, napište. Autor ho nyní nabízí za velmi příznivou cenu.