Duchové a démoni stromů, lesů, vod a další

Také se vám v lese podařilo překročit bludný kámen a zabloudit? Nebo jste se najednou začali bát a přišlo vám nějak ouzko na duši? Slyšeli jste někdy o tom, že každý strom má svého ducha anebo taky celý les? Vůbec lesní duchové mají početnou rodinu! Uctívání lesních bytostí bylo a je prastarou tradicí. Šlo o duchové bytosti přebývající ve stromech nebo hájích- víl, rusalek a mavek, žijících často na dubu a lípě a tančící po lese. U západních Slovanů  se nazývají LESNÍ PANNY a ŽÍŇKY a mají podobné vlastnosti a schopnosti. Ovšem hlavní lesní bytostí byl Divý muž nebo také Hejkal či hejkadlo- to proto, že se projevoval hejkáním. Je prý podivné postavy porostlé mechem nebo srstí a kapradinami ve vlasech. Provádí zlé kousky lesníkům, svádí lidi z cesty. Jeho ženským protějškem je Divá žena- Divoženka- zlá a ošklivá bytost. Prý dokonce s tak velkými prsy, že si je přehazuje přes ramena. Unáší nebo vyměňuje děti, dospělé usmrcuje lechtáním, z mladíků činí své milovníky, z dívek své družky. Jde vesměs o démonické síly přírody nahánějící lidem strach.

Zde bych se ráda zmínila o nejrozšířenějším kultu duchů a to jsou duchové vod. Odpradávna lidé uctívali prameny, studánky, řeky, jezera i moře spolu s duchy, kteří v nich přebývají. Ti mají převážně ženskou podobu a ve slovanské tradici jsou nazývány víly, rusalky, vodní nebo mořské panny atd.

Víly jsou popisovány jako krásné dívky s průsvitným tělem, s dlouhými zlatými nebo rusými vlasy, které jsou zdrojem jejich života a síly. Ztráta jediného vlasu pro ně znamená smrt. Mají krásný hlas- rády zpívají a tančí v kruhu. Místo, kde tančí se prý pozná podle vyšší trávy, jahod nebo hub narostlých v kruhu. Jsou schopny měnit se ve zvířata, v labutě, sokoly či vlky. Vyznají se v léčení a to především ty, jejichž pramen má léčivou moc. Rodí se z rosy a to zvláště když prší a přitom svítí slunce a utváří se duha. Mají celkem rády lidi, obzvláště mladíky, kterým věnují lásku a pomoc v životě. Ovšem dokáží působit i zle. To když se mstí za urážky, vyrušení ze svých rejů nebo pokud člověk neuposlechne jejich pokynů. Někdy mohou pomást na rozumu a takovému člověku se říkalo vílovník.

Černé vodní víly- ty činí hlavně zlé skutky.Svádějí z cest, topí ve svých pramenech, straší atd. Aby si je lidé udobřili, přinášeli jim oběti k pramenům-jídlo, květy, stužky rozvěšené po stromech..

Rusalky- oproti vílám byly lidem opravdu nebezpečné. Jejich označení vzniklo podle barvy vlasů. Od nich možná v češtině pochází i jméno Rosalie, Rozárie- česky Rozárka, které nám i asociuje vlasy- "vypadáš jako Rozárka"- to jest neupraveně, neučasaná...Tyto Rusalky byly spojovány se vzpomínkou na mrtvé. Z toho také vznikla představa rusalek jako duší dívek předčasně zemřelých, utopených, sebevražednic atd.. Topily poutníky nebo je ulechtávaly k smrti, na moři převrhovaly koráby, ničily mosty, hráze, rybářům sítě...Před jejich mocí chránily rostliny jako máta, pelyněk, libeček. Podobně působily "mavky" duše nekřtěnátek a utopených, o nichž se vyprávělo, že se po sedmi letech, pokud je někdo nevysvobodil z jejich zakletí, měnily v rusalky. Tyto bytosti však patřily ke kultu mrtvých. Lidé všeobecně věřili, že duše zemřelých spolupůsobí v přírodních silách.

Svátkem víl byly letnice, spojené se sbíráním a vázáním květů, s různými obřady při západu slunce, kdy se přinášeli oběti k břehům vod (chléb, máslo, sýr), věšely se na stromy stužky a věnce, popřípadě se házely do vody.

Voda a vodní zřídla byly uctívány již v předkřesťanské době:

A.Bauerová píše:

Odpradávna byly prameny uctívány jako významná místa mateřské ochrany a to i v době Keltů, kteří vytvořili obdivuhodnou civilizaci. Vyvěrající pramen se stal jedním ze zdrojů jejich kultu. Na těchto místech uctívali dar matky země i božský princip mateřství.

Pramen znamenal pro Kelty také důležitou bránu do tajemného Jiného světa. Soudíme tak podle častých votivních darů. Je známo, že Římané po dobytí keltských sídel hledali nejprve svatyni s pramenem a v něm jistou kořist. Největší  poklad zlatých keltských mincí v Čechách ( a patrně v celé Evropě) byl nalezen roku 1771 na Křivoklátsku- v malém údolí s prameništěm, z něhož vytéká potok do Berounky. Že se nejednalo jen tak o "ledajaký poklad" dokazuje nejen několik tisíc keltských mincí , ale rovněž přítomnost nákrčníku, který nebyl pro Kelty úplně běžným šperkem. Byl náboženským a světským odznakem moci, uctívání, ochrany, nosily jej bohyně a bohové, hrdinové, válečníci, kněžny a knížata. Byl známkou vysokého společenského postavení a šperkem význačných žen. Ze všech těchto důvodů můžeme usuzovat, že se jednalo nejspíše o keltský státní poklad. (V té době se ještě ovšem řeka nenazývala Berounkou. Křivoklátští, pokud víte nebo tušíte, kde se toto údolí s pramenem nalézá, napište mi.) Takové objevy se nacházeli i na jiných místech dřívějších vodních zdrojů. Podnes se zachoval zvyk házet mince do nádrží kašen a fontán. Lidé už nevědí proč je tam hází-..snad prý pro štěstí...

Na stejných místech pak v dobách křesťanství docházelo ke stavbě kapliček Matky Boží. Někde i chrámů, které představují významné evropské dědictví. Bohužel, ale mnoho podivuhodných  děl přírody neustále v dnešní době mizí...Ve ztrácejících se prameništích ještě nedávno zurčela voda, která nás spojovala s mateřským srdcem Matky Země. Jejich okolí je zarostlé houštinami. Stopou po zaniklém proudu je pouze suché kamení a štěrk v odtokové stružce. Studánku jejíž modré oko můžeme najít už jen na turistických mapách je "Tětínská vyvěračka".  Šlo o někdejší zřídlo při severním úpatí  vrchu Tetína.

Loci consecrati = Posvěcená místa, jak je nazýval ve svých zápiscích G.I.Caesar, jsou v dnešní době stále v ohrožení. Bohužel snad i více než kdykoliv v minulosti. Záleží na každém jednotlivci z nás , co všechno připustíme. Zda budeme pouze bez jakéhokoliv vděku brát. Připomínám, že víly, prameny, studánky  jsou symbolem mateřství, Matky Země, ženské Bohyně a spojují nás tedy s ženským principem v nás samých.

O další, tentokrát mužské vodní démonické bytosti, se můžete dočíst v podstránce  Vodník .

 https://pupalka0.webnode.cz/duchove-a-demoni-stromu-lesu-vod-a-dalsi/vodnik/

O Meluzíně, která prý původně byla také vodní bytostí, se dočtete zde:

duchove-a-demoni-stromu-lesu-vod-a-dalsi/meluzina/

P.S. Zakrátko (asi po 14 dnech od uveřejnění mého článku zde) se objevil v místím tisku náhodou článek zrovna na toto téma, Tak i pro ostatní,kteří jste to nevěděli o mnou zmiňovaném keltském pokladě- tento velký keltský poklad byl nalezen v Podmoklech roku 1771 a více se o něm možno dočíst mimo jiné v posledním únorovém vydání týdeníku Raport 2014....