Masky a démoni

V minulosti snaha zabezpečit hospodářství vedla k vytvoření silného kultu přírodních božstev a démonů jež se lidé snažili ovlivňovat obřady, magickými rituály a oběťmi. Odrážela se v tom jejich přírodní moudrost. Při přijetí křesťanství se nepodařilo tyto představy zcela vymýtit. Člověk těsně spjatý s přírodou se zřekl pohanských bohů a nahradil je křesťanskými svatými ovšem lpěl na bytostech, které vnímal v přírodních jevech a s nimiž se stýkal v magických obřadech. Řadu prvků dnes najdeme ve vánočních, novoročních a velikonočních obyčejích a také v obřadech spojených s průvodem masek jako je třeba Masopust či Jízda Králů na Moravě. Dále v rodinných obřadech jako je narození či smrt anebo svatba. Nejvíce z pohanských zvyků si udržely obřady s průvodem masek a maškar, ale patří sem i vynášení Smrti na smrtnou neděli, pálení čarodějnic o Filipojakubské noci a jiné. Masky v obřadech provázely formování mýtů a čarování. Jsou spojeny s magií, která měla za cíl ovládnout okolní svět a zajistit prosperitu. Tyto obřady patří mezi tajemné praktiky ve většině světových kultur, spadají do lidové a šamanské magie a mají rituální původ. Význam nasazování masky je například ten, že se člověk  vžije do nové role a získá tím nějaké nové poznání, třeba z jiného světa. To je vlastní zejména šamanům u přírodních národů nasazujících si masky divokých zvířat. Nebo může být význam v masce samotné a ta přivolává nebo odpuzuje některé události- například masky ženicha a nevěsty, medvěda (plodnost a hojnost- při Masopustu si s ním dříve musela zatančit každá hospodyně), podobně býk. Mezi nejstarší démonické masky u nás patří Smrt, Čert a Anděl. Magie se ukrývala i v masopustním zvyku a tím bylo  bohaté jídlo. Jeho úkolem bylo přivolat si sílu a hojnost do celého roku.

MASOPUST- patří mezi pohanské obyčeje, který se nepodařilo úplně začlenit do církví uznaných obřadních svátků křesťanského roku. U našich sousedů v Německu je prý zakořeněn ještě silněji než u nás a bývá největší událostí roku. Má tam ale spíše podobu alegorických vozů projíždějících městem. U nás je to zase typický průvod maškar obcí. Koná se na konci zimy, před začátkem jara. Je mimo reálný čas. Ten se na krátkou dobu jakoby zastaví, aby se mohla i příroda nadechnout před svým znovuzrozením. Není ovšem jen bujarým veselím, význam je v tom, že je dovoleno vše. I krutost a otevření ožehavých témat, která sužují lidskou pospolitost. V tomto čase může být vše vyřčeno naplno.

K Masopustu patří tradičně zabíječka ke které se váží také některé obřady. Např. provinilý vepř byl souzen hospodářem, který nad ním z knihy přečetl ortel. Nebo tradiční obdarovávání sousedů a známých zabíječkovou výslužkou.

Obvyklým masopustním pečivem bývaly koblihy dříve smažené na bukvicovém oleji, který se svojí kvalitou vyrovná olivovému. Někdy mělo pečivo obětní úlohu, kdy se nosilo třeba na pole pro zajištění bohaté úrody.

U nás v Čechách býval nejdůležitější maskou medvěd, kterého na provaze vodil medvědář či Žid. Důležitou roli hrála maska Biřice, který šel v čele a vedl celý průvod. Obvykle se ženy převlékaly za muže a muži za ženy a nevěsty. Zajímavostí je, že na Moravě se tato slavnost nazývá Fašanky a původně prý byla jen pro svobodnou mužskou mládež a mladé ženaté muže.(Jaká to diskriminace..)

Na závěr Masopustu se pochovávala basa.