Meluzína

Meluzína bývá v Čechách považována za matku nabo ženu větru a je zde známa i jako Větrnice. Je zobrazována jako žena v bílém rouše s dlouhými rozpuštěnými vlasy, naříkající v komíně, venku v křovinách nebo na čerstvých hrobech. Její nářek oznamuje zejména neštěstí, úmrtí, živelnou pohromu. Z morálního hlediska varuje před hříchem, naříká nad pádem dívek. Proto se jí přinášeli k usmíření oběti: mouka nebo sůl na okno, na kůl u plotu, ořechy a jablka ke komínu. Kdo ji uslyšel na Štědrý den tomu přinášela štěstí.

 Pověst o bílé paní, matce šlechtického rodu, která se zjevuje po své smrti a zvěstuje tak noviny svým potomkům, zřejmě úzce souvisí s pověstí o Meluzíně a pravděpodobně se rozšířila v české mytologii až po rozšíření populárního meluzínského mýtu do českých zemí.

Nejznámější bílá paní se zjevovala rodu Rožmberků a také pánům z Hradce, ale později i mnoha jiným šlechtickým rodům, takže svou bílou paní má téměř každý český hrad a zámek.

Tolik o Meluzíně, jak ji známe u nás v Čechách. Její původní význam byl  trochu jiný a důležitý i pro některé šlechtické rody např. ve Francii. Původně se prý jednalo o jednu z vodních víl- napůl ženy a od pasu dolů s hadím tělem, kdy později bývá někdy zaměňována s mořskou pannou či Sirénou. Podle pověstí z jejích potomků povstal slavný křižácký rod Lusignanů a především rody Valois a Lucemburkové. Meluzína slouží jako jejich ochránkyně a někdy se zjevuje i s poselstvím, které má jejím potomkům pomoci.

Meluzína - víla, která je napůl ženou, napůl hadem: Vystihuje ambivalentní postoj středověké společnosti k ženě, která je předmětem touhy i obav, je krásná i odporná zároveň. Je zřejmé, že tehdy považovali existenci víl a jiných duchovních bytostí za reálnou.

Středověká heraldická podoba Meluzíny - drak v kádi

V historii je Melusína často spojována s mytologickou bytostí drakem. Meluzína nabývá ve spisu Jana z Arrasu a dobových iluminacích tři podoby - nejprve je ženou, v koupeli je od pasu dolů hadem, poté, co ji manžel zradí, Meluzína odletí z hradu v podobě draka nebo okřídleného hada. Je třeba pamatovat na to, že hadi i jiní plazi se ve středověku často zaměňovali s drakem. Z pozdějších vyprávění o Meluzíně se tato třetí, hadí podoba zcela vytratila a Meluzína byla nadále zobrazována jako žena s hadím ocasem. Inspirací snad mohla být také Medusa, která má s drakem některé společné prvky (hadí vzhled, zakletí pohledem). Podobu nalézáme také s mořskou pannou, ta má ovšem rybí ocas. Meluzína má ocas hadí. Přesto bývá také často zobrazována v kádi nebo od pasu dolů dokonce s dvěma ocasy.

 Posléze bývá Meluzína, známá již jen jako létající větrná bytost, jak ji známe i u nás dodnes.

Více pověstí a jak to s Meluzínou vlastně bylo se dozvíte zde:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Meluz%C3%ADna_(mytologie)

Zdroj: Wikipedia aj.