Stromy

Stromy považuji za něco trochu jiného než bylinky, proto jsem jim vytvořila samostatnou stránku. Už svou velikostí mají na tvář krajiny obrovský vliv. Větší než nějaká bylinka, kterou někdy abychom hledali s lupou. Tím ovšem nechci nic ubrat na významu bylinek. Je něco jiného jít se projít po poli či louce nebo lesem. Každý strom má svého ducha a své vyzařování, které nás, ať si to uvědomujeme nebo ne, ovlivňuje. Jinak se budeme cítit v dubovém lese, jinak v březovém háji. Jinak na nás působí mladý strom a jinou energii vyzařuje staletý velikán. Jaké až mrtvolné ticho vnímáme na planině čerstvě pokáceného lesa. Tam , kde ještě ráno štěbetali ptáci, šuměl les a plno života bylo v korunách stromů je najednou ticho a mrtvo jako po výbuchu. A co teprve planiny s torzy uschlých stromů po kůrovcové kalamitě na Šumavě? Jak se jen při té představě cítíte? Bohužel dnes podle světových statistik připadá asi 10 poražených stromů na jeden zasazený. Každoročně ztrácíme celosvětově 40 milionů akrů lesa- to znamená více než jeden akr za vteřinu!! Každý z nás by se měl snažit za svůj život vysadit co nejvíce stromů anebo alspoň ochraňovat již zasazené. Sázením stromů vytváříme krásu, navíc fotosyntézou vzniká kyslík. Podle východních nauk tím také přispíváme k posílení čchi, životodárné energie, které není nikdy dost.

"Muž, který sázel stromy" je známá novela francouzského spisovatele Jeana Giona. Příběh dokazuje, že skromností a vytrvalou a neúnavnou pílí dokáže člověk – jednotlivec velké věci – dosáhne užitečného naplnění svého života: pomoci přírodě a ostatním lidem. Sám Gion o knize píše: "Cílem bylo zatraktivnit stromy, nebo ještě lépe, zatraktivnit sázení stromů.“

Ve stejném dopise popisuje, jak byla kniha přeložena do mnoha jazyků, zdarma šířena a že cíl byl tedy naplněn. Dodává, že ačkoli mu nepřinesla ani cent, je to jeden z textů, na které je nejvíce hrdý. Na konci této stránky ještě přikládám odkaz ke shlédnutí tohoto díla ve vyjímečně krásné animované podobě. Film je v českém znění a je označován za poklad  světové kinematografie. 

Různé národy rozdělovali stromy podle různých kritérií. Mě nejvíce zajímají Keltové, kteří žili v našich končinách. Ti, ale i jiné národy, rozdělovali stromy na náčelnické a stromy zemědělců. Za kácení především náčelnických stromů existovali přísné tresty. Za protizákonné poražení jabloně nebo lískového keře platil trest smrti. Za poražení jiných náčelnických stromů byla pokuta jedné až tří krav. Toto prý platilo ještě ve středověkém Irsku.( Ranke-Graves 1976:236)

Dostala se k nám domů kniha pro děti českých autorek Lenky Ničové a ilustrátorky Adriany Skálové: " Příběhy stromů".

Lenka Ničová  (anglická překladatelka, rozhlasová redaktorka a moderátorka, homeopatka) se rozhodla napsat tuto knihu po podrobném studiu života některých stromů, původně s úmyslem využít jejich léčivou sílu pro homeopatické účely. Stromy ji však oslovily i na jiné úrovni a jejich příběhy nesou v sobě léčivé archetypální vzorce, tak jako i jiné klasické pohádky, zanechané nám našimi předky jako kompas na cestu životem.

Adriana Skálová vytvořila několik úspěšně realizovaných interiérů dětských nemocnic a pediatrických ordinací, ilustruje dětské knížky, spolupracuje s pražskou botanickou zahradou a miluje přírodu ve všech projevech- obzvláště stromy.

Ve jmenované knížce je věnována jedna pohádka s ilustrací každému z těchto stromů: Cesmína, Lípa, Hloh, Borovice, Třešeň, Osika, Ořešák, Vrba, Olše, Jabloň, Dub, Jedle. Tedy stromům vesměs obvyklým pro naši krajinu a v dobách Keltů uctívaných.

Věčně zelené stromy byli symboly dlouhověkosti, opadavé zase znovuzrození, obnovy, životního principu.

Při narození dítěte je ještě dnes zvykem, že otec zasadí strom. Ten je potom symbolem životní síly jedince.

Stromy znamenají pro různé lidi různé věci, protože každý vidíme svět ze své vlastní perspektivy. W. Blake napsal:

"Strom, který některé lidi dojme k slzám štěstí, je v očích jiných jen cosi zeleného, co jim překáží v cestě: Každý má svůj způsob vidění, podle toho, jaký je."

Slyšela jsem vyprávět J. Duška o tom, jak vnímá radost stromu pokud si ho všimne a ocení jeho krásu. To pak prý ještě o to více rozkvete, zavoní, zazáří. Naopak pokud projdeme kolem něj bez povšimnutí, je zklamaný a smutný. Tak i stromy nám chtějí dělat radost, potěšit nás. Jen my tu krásu někdy bohužel nevnímáme..

Jaký je váš oblíbený strom? Který se vám vybaví, když zavřete oči a představíte si strom? Jak se při té představě cítíte? Nebo máte nějaký svůj oblíbený z dětství? Třeba jste si na něm hráli, šplhali do koruny, co nejvýše to šlo. Nebo jste pod ním leželi a zdola se dívali do jeho mohutné koruny? Nebo jste pod ním sedávali a poslouchali povídání  vašich babiček? Máte i dnes nějaké oblíbené místo se svým stromem, které vás nabíjí pozitivní energií? Máte zkušenosti s objímáním stromů, jako náš současný prezident? Napište mi, příště si něco řekneme třeba právě o tom vašem nejmilejším.

Zde je možno shlédnout asi 30minut trvající animovaný film "Muž, který sázel stromy": https://dokumentarni.tv/zivotni-prostredi/muz-ktery-sazel-stromy-man-who-planted-trees

A zde jeden smutný případ, který se u nás stává běžnou realitou: https://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/168142-desitky-hostivickych-stromu-padly-bez-povoleni/

V podstránkách se budu zabývat jednotlivými stromy a začnu pro mě jedním z nejkrásnějších a nejdůležitějších stromů a tím je jabloň. Více zde:  stromy/jablon/

Dalším milovaným stromem je Lípa. Více zde: stromy/lipa/    

O Dubu více zde: https://pupalka0.webnode.cz/stromy/dub/