Dětské písmo

Naše děti, narozdíl od třeba středověkých mnichů, nemají možnost vybrat si z několika vzorníků písma. Prvňáčci musejí přesně opisovat normalizovanou školskou předlohu a dle toho je učitelé hodnotí. O kladech a záporech nového písma Comenia script, jehož je autorkou R. Lencová, se nebudu mnoho rozepisovat. Mezi grafology panuje mnoho názorů na tuto novou předlohu. Já sama se neodvažuji veřejně posuzovat, zda převažují pozitiva či ne. Někteří poukazují na to, že nelze toto písmo oddělit od autorky, která ho vytvořila. V tom smyslu, že v daném písmu se odrážejí autorčiny psychické a  charakterové vlastnosti.  Jen zmíním, že je to písmo nespojité a z toho pro mě pramení některá negativa. Pokud je stále ještě  naše školní předloha psacího písma spojitá dochází k rytmickému  střídání uvolňování a napětí bez přerušení. Nespojitostí - tedy zrušením tohoto plynulého  střídání dochází k diskontinuitě psychických procesů. Comenia script svojí nespojitostí podporuje v dětech idividualismus ve smyslu "každý sám za sebe" jakožto trend dnešní doby oproti altruismu, kooperaci, kolektivismu současného spojitého písma. Celkově sice Comenia s. působí esteticky dobře, ale na stranu druhou budí dojem bezbranné šedé myšky či ovečky, která si nechá všechno líbit. Vyloučením spojitosti mimo jiné přicházíme o pocit jistoty a bezpečí ve světě, že jsme mezi svými. Nespojitost je dále spojována s pocity instinktivní nejistoty, introverzí, menší adaptací na okolí, nerozhodností, svérázností aj. Také bychom si měli uvědomit, že pokud připustíme, že písmo formuje osobnost, potom jaký ohromný vliv má daná školní předloha na celé generace. Říká se, že různé druhy písma odpovídají době ve které byla používána.

Děti mívají již ve třetí třídě rozdílné písmo, které se liší tvary i velikostí od původní předlohy. Pro mě to již dává tušit určitou individualitu dítěte. Častou snahou některých pedagogů je, donutit děti, aby se stále striktně držely školské předlohy. Tím ovšem do jisté míry potlačují v dětech jejich jedinečnost a individualitu.

 Písmo se mění a vyvíjí celý náš život, podle toho, jak se měníme my pod vlivem životních okolností. Nejbouřlivější vývoj probíhá kolem puberty a tím i písmo adolescentů nese různé znaky nejistoty, nevyrovnaného sebepojetí, rebelie, odporu, ale i agrese a lability popř. deprese.  Jako již ustálené proto hodnotíme písmo až po tomto hormonálně bouřlivém období. 

Současná  písmová předloha klade důraz na věcnost, jednoduchost. Vyjadřuje snahu šetřit časem a energií a tím odráží dnešní životní styl. V dnešní době převažují jiné hodnoty než před 100 lety a písmo je dnes také hodně odlišné od toho, kterým psali naši předci.

Ženské a mužské písmo

V každém z nás svorně spolupracuje ženský a mužský princip, které jsou jen v různé míře zastoupeny a to se promítá i do rukopisu. Při psaní spolupracují obě mozkové hemisféry- levá i pravá. Zjednodušeně můžeme říci mužská i ženská část mozku. Ve většině rukopisů tak lze objevit znaky jak mužského, tak ženského písma. Grafolog může do jisté míry určit v čem se bude projevovat mužský či ženský přístup pisatelky. Pokud ví, že je pisatelka žena, pozná z jejího písma, zda má například výrazně aktivovánu svoji mužskou část na úkor své ženské stránky. To platí i naopak.

Rozdíly v písmech se projevují nejvíce v tom, k čemu jsou v naší společnosti vedeni již od předškolního věku dívky a chlapci. Chlapci většinou k dominanci, agresivitě. Na základní škole jsou více chváleni za intelektuální výkon než-li dívky. Dívkám tato nerovnost snižuje studijní sebedůvěru. Zároveň jsou dívky už od ranného věku vedeni k pasivitě a mírnosti, jsou spíše chváleny za upravený zevnějšek a mírné vystupování (" To je ale hezká a hodná holčička!"). Dále jejich sebevědomí výrazně klesá během dospívání. Podle Gilligana (1995) prý stále silněji vnímají, že jejich prožívání je patriarchální kulturou znevažováno či přehlíženo. Vnucovaný ideál ženy neodpovídá jejich prožívání, chápání sebe samých. Učí se pak vytěsňovat samy sebe, být pasivní, aby byly přijatelné pro ty, kdo o ně projevují zájem( chlapci, učitelé, rodiče). Pak nacházíme  znaky pro pasivitu, submisivitu hojně i v jejich ženském rukopise.

 Jsou to např.:

         slabý tlak- slabý pocit vlastní síly, tolerance, takt, mírnost, povolnost

         malé délkové rozdíly- skromnost, neasertivnost, pasivita, submisivita

         girlanda- přejícnost, soucit, nesamostatnost, ovlivnitelnost, odevzdanost

           + další oblé, vlnité, jemné, křehké tvary

U chlapců se hlavně v prostředí střední školy (ale i daleko dříve) zvýhodňuje tvrdé, agresivní, soutěživé chování s vůdčími sklony.

Znaky pro toto chování se pak odrážejí v typicky mužském písmu:

                         silný tlak- síla, vitalita, prudkost, aktivita, produktivita

                         úhel- odvaha, agresivita, nezávislost, tvrdost, necitlivost

                         větší délkové rozdíly- rozhodnost, ctižádost, panovačnost

                         hranaté, tlakové, dynamické písmo

Přestože pohlaví pisatele nelze určit se stoprocentní jistotou, zkušenější grafolog se často strefí správně. Obvykle lze totiž mužské a ženské písmo dobře rozeznat na první pohled.