Naše školství- výchova dobře ovladatelného stáda?

Proč nefunguje školství? Tuto otázku jsem si kladla u každého ze svých čtyř školou povinných dětí, které byly ve škole dříve či později velmi nespokojené. Postupem času mi začaly přicházet odpovědi: Školy nefungují, protože se děti učí věci, které jim nic neříkají. Jejich vnitřní moudrost ví, že je to ztráta času, že se učí jen málo toho, co by bylo pro nynější život na Zemi podstatné. Jsou frustrované a demotivované - nebo se nechají zlomit a stanou se z nich malí robůtci na úspěch.

Kladla jsem si další otázky: Proč existují školy? Proč vznikly? Aby pomáhaly poznávat okolní život, principy, řády, aby usnadňovaly, rozšiřovaly a prohlubovaly žití. Ale je toto opravdu i jejich dnešní vnitřní smysl a skutečné naplnění? Mají tvůrci osnov stále na paměti právě toto, anebo se už jen točí v kruhu důrazu na "vědomosti", absolutně bez propojení na to podstatné, na Zemi, na Svět, na Život?

A právě bludný kruh prázdných znalostí, toto zacyklení, nepropojenost a bezpřesahovost jsou podstatou rozpadu dnešního školství a jeho nefunkčnosti jak pro učitele, tak pro žáky a studenty.

Z krize ovšem vede cestička. Je úzká a neprošlapaná, takže se mnohým nepozdává a jiné ani nenapadne, ale je jedním z mála řešení této patové situace. Na jejím počátku je nutné si přiznat, že svět funguje ještě jinak, než jsme si doposud byli ochotni připustit. A pak jeho jiné fungování hledat.

Nehledáme přitom něco, co by nebylo objeveno už dávno. Jde spíš o to tento fakt přijmout a začít měnit své staré myšlení, jež je často velmi neochotné vzít cokoliv nového na vědomí. A na co svým novým pohledem přijdu, ihned zavést do školy. Je to veliký krok odvahy: pustit se starých jistot a vyplout do vod nepoznaných, ale vlastně staronových.

Principy světa jsou nám ukazovány odedávna, jen jsme je v určitém momentě přestali vidět. Nyní je zásadní zastavit ve vzdělávání i v životě hrnutí povrchní kvantity a začít nabízet kvalitu jdoucí do hloubky a k základním principům. Přestat učit odděleně a začít propojovat. Ale ne pseudo-propojovat - je nutné propojovat opravdu.

K čemu jsou dětem nadrcené rozbory vět, když jimi neumějí vyjádřit své pocity, když neumějí říci, co si přejí a co je trápí? K čemu jsou dětem teoretické znalosti o jazyce, když neznají praktickou sílu slov, jejich krásu a nechápou podstatu komunikace? Nač jsou jim encyklopedické znalosti v době tištěných knih a internetu, když nedokážou samostatně přemýšlet, když se neumějí chytit za ruce a poslat nemocnému spolužákovi léčivou energii lásky?

Divíme se neustále, že je společnost po lidské stránce v zuboženém stavu. Jenže pokud nezačneme i ve školách učit a žít to podstatné, nic se na této Zemi zázrakem a samo nezmění. Je důležité si uvědomit onen zásadní fakt, že naše děti mimo přijímání informací ve škole i žijí! Bytí ve škole není odděleno od života, stejně jako není později naše práce oddělena od života, a přesto většina z nás tyto dvě věci v sobě odděluje.

Pokud má proběhnout úspěšná reforma škol, musíme mít naprosto jasnou odpověď na otázku: Proč? Proč školy? A teprve pak můžeme pokračovat dál otázkou Jak školy? Přitom otázka proč? nesmí být zodpovězena mechanicky, jinak se velmi rychle dostaneme zpět do bodu nula. Je nutné úplné převrácení všeho, co dosud bylo.

Tato představa může nahánět hrůzu nebo vyvolat poklepání na čelo. Ano, je pravda, že v první fázi nezůstane kámen na kameni. Ale to je v tuto chvíli jediná cesta jak vyrvat z kořenů své staré nefunkční myšlení a jak se osvobodit z klecí přesvědčení, které nám už neposkytují ochranu, ale berou svobodu.

Teprve po této bouři zjistíme, že mnohé ze starých vědomostí a metod lze použít, ovšem dáme-li je do nových souvislostí. Nicméně tyto nové souvislosti můžeme objevit až po oné mohutné bouři našeho vědomí.

Tento krok vyžaduje velikou odvahu a rozhodně si nemyslím, že by jej udělalo ministerstvo školství. Na to je potřeba síly nás všech, kteří jsme se rozhodli vzít plnou zodpovědnost za vzdělání svých dětí. K čemu jsou školy? K výchově dobře ovladatelného stáda, nebo jako živná půda pro lidské bytosti plné lásky k sobě, k druhým, k Zemi? Mají školy opouštět lidé přeplnění jako informační skládka, nebo lidé plní originality, schopností a znalostí? Znalostí, které skutečně k něčemu jsou, které skutečně usnadňují, prohlubují a zjednodušují žití...

Když se někoho zeptáte, co by si v životě přál, odpoví spíš: "Stres, napětí, zahlcení...", nebo: "Štěstí, zdraví, klid a bezpečí..."? A co si přejeme pro naše děti?

Kromě přání je neméně důležité i to, co pro ně skutečně uděláme.

Položte si sami sobě na závěr ještě tyto otázky: Co přináší dnešní školství? K čemu jsou školy? A k čemu si myslíme, že by měly být? Odpovězte si na ně.

Odpovědi máme všichni v sobě. Teď jen nastal čas jim začít naslouchat a podle nich jednat.

Aliana Clarté

www.aliana.cz

Tolik Aliana Clarte, jejíž článek jsem s jejím svolením okopírovala na mé webové stránky. Více se můžete dočíst také v článku na tomto webu o nevýchově: https://pupalka0.webnode.cz/psychologie/vychova-ci-nevychova/

Dalších mnoho informací s kontakty se můžete dozvědět na webináři o domácím vzdělávání. Na něj se můžete přihlásit na této stránce: https://www.cyklickazena.cz/prihlaseni-na-webinar-cyklicka-zena-a-nevzdelavani/