Lípa

Zdá se, že Lípa byla původně spíše uctívána slovanskými národy. Naším českým národním symbolem, ale rovněž i ostatních porobených slovanských národů se stala roku 1848. Byla to tehdy protiváha proti velkoněmeckému dubu. Ale zřejmě již v předkřesťanských dobách měla Lípa k dubu stejný vztah jako žena k muži. Jako v Číně jin a jang. V mýtech se žena promění v Lípu, muž v Dub. Lípa symbolizuje ochranu a mír, dub často právo a válku. Lipové dřevo je stejně jako žena tvárné a měkké. Dubové tvrdé, špatně se opracovává zato hodně vydrží. Jméno Libuše je prý odvozeno od slovanského ljub-milovat, milý. U nás v českých zemích toto jméno symbolizuje zemi a ženský princip. Někde se uvádí, že Libuše je dokonce lipovou bohyní, která dokázala věštit a radila ve věcech lásky a práva. (W.D.Storl, Magické rostliny Keltů).

Lipno, Lipová, Česká Lípa, Krásná Lípa a mnoho dalších českých obcí se jmenuje dle tohoto našeho národního stromu. Ale i v sousedním Německu nacházíme názvy odvozené od Lípy- Lindau, Linz, Lindenberg, Leipzig (Lipsko).

Lípě se nedaří v lesních porostech, ale často ji vídáme jako solitéru někde ve prostřed polí a luk, ve středu návsí, dvorů nebo i vedle vrat. Zde plnila ochranou funkci, aby do stavení např. neudeřil blesk. Dožívá se někdy až 1000 let a pak i její kořenový systém je ohromný. Nejkrásnější je, když ji člověk různě nevhodně neobřezává a neupravuje její přirozený růst. Nejlépe si sama roste a vzpíná větve do prostoru, tak jak sama potřebuje, jak ji to nejlépe vyhovuje. Jako ostatně každý strom. Pokud je mu ponechán prostor bez umělých zásahů, vyroste sám do své přirozené krásy. To jen my lidé si někdy myslíme, že přírodu můžeme "naprogramovat" a  ovládnout stromy, vítr, koryta řek, louky..Poroučet větru dešti- to bychom rádi. Jak jsme egoističtí v naší domýšlivosti, kdy si myslíme, že jsme chytřejší než sama příroda. Někdy vídáme jen kmeny- torza stromů, kterým ořezali korunu. Ta poté znovu, ale nepřirozeně obrazí...

Zvláštní magickou sílu má prý 12 lip vysazených do kruhu. V jeho středu pak i méně vnímavý jedinec může pocítit zvláštní kouzlo.

Podle homeopatky L.Ničkové prý léčí mimo jiné i nespavost z nešťastné lásky...Prý srdcovité světle zelené listy ukazovaly na přítomnost bohyně, kterou Germáni spojovali s Freyjou, bohyní lásky a míru. Pod lípou mladí nejen tančili a zamilovávali se, byli pod ní uzavírány i sňatky. Z jejího lýka se dají vyrábět lana a provazy a prý dokáže spojit také muže a ženu v milostném svazku.

O léčivých účincích lipového květu se prozatím nebudu ani mnoho rozepisovat. Ty jsou naštěstí známé dodnes. Pouze doplním, že nejlépe je  sbírat ho odpoledne mezi 14 až 16 hodinou. Čaj je velmi chutný a má krásnou zlatou barvu především z čerstvých nesušených květů. Pak stačí i méně kvítků, protože v čerstvém stavu mají větší sílu.  Nejlépe je osladit jej lipovým medem. Ovšem nedoporučuji pít rok staré sušené květy, ty už ani nevoní. Vůně rozkvetlé lípy je přeci tak sladce omamná..

 Ovšem pozor!! V mnoha českých parcích se dnes vysazuje Lípa americká anebo Lípa plstnatá. Oba dva druhy mohou u citlivějších jedinců vyvolat průjem a dávení. Hleďme si tedy, opět zdůrazňuji, našich původních druhů Lípy malolisté a Lípy velkolisté. Ty poprvé rozkvétají až tak ve 25 letech stáří. Za tu dobu vyroste z dítěte dospělý člověk. Pokud dáme Lípě šanci, stane se svědkem života mnoha dalších pokolení a pamětníkem mnoha událostí.