Buk

Více z vás čtenářek má v největší oblibě strom Buk. Mě by v první chvíli nenapadlo, že by to byl nějaký můj nejoblíbenější strom, ale čím víc na něj myslím a zaobírám se jím, tím více se dozvídám, jakou úžasnou sílu a nádheru tento strom má.

Jako malá jsem musela chodit sbírat bukvice a to mě vůbec nebavilo. Oni totiž nepřibývají- sbíráte je hodinu a máte jich dvě hrsti. Kaštany sbírat, to byla větší radost. Uvědomuji si, jak i dnes děti sbírají rády kaštany a nemusí je k tomu ani nikdo nutit.

Bukvice obsahují až 45% oleje. Jsou výživné, chutné. V syrovém stavu však mohou u citlivějších jedinců vyvolat příznaky otravy. Mírně toxické látky ovšem zcela mizí tepelnou úpravou. Dříve se z nich pekl chleba. Možná to má spojitost i s českým slovem chleba, protože německy se tomuto chlebu říkalo "Büchlen"- bukvičáky. Také světle žluté nakyslé listy se dají na jaře použít do salátu či polévky. Dále se dříve z bukvic lisoval olej a pokud byl lisovaný za studena plně se prý vyrovnal svojí kvalitou oleji olivovému.Byl prý průzračný, lahodný, voňavý. Dříve se na něm například smažilo oblíbené masopustní pečivo- koblížky. Bohužel jsem nikde na internetu ani jinde nenašla, že by se dal bukvicový olej dnes někde koupit. Kdyby jste na něj někde narazili nebo věděli o někom,kdo ho vyrábí, dejte mi prosím vědět. Sama bych ho ráda vyzkoušela a doplnila bych zde tuto informaci.

Bukový les byl dle W.D.Storla architektonickou předlohou francouzským stavitelům gotických katedrál. Lodi kostela s vysokými sloupy, rozvětvenými zašpičatělými klenbami a velkými mnohabarevnými skleněnými okny jsou prý přeměněným bukovým lesem. Kostelní akustika nechává v chorálech znovu zaznít inspirujícímu šumění lesa. Psychologové se domnívají, že tlumené světlo a šumění listů v letní bučině, které se tak hluboce dotýká naší duše, je vzpomínkou na období před narozením. To je ukryto hluboko v našem podvědomí. Ševelení připomíná proudění matčiny krve a její dech.

Známe přísloví : "Je zdravý jako buk". Buk jako strom je k nám prý vždy přátelský. Nemá mužskou ani ženskou polaritu ( narozdíl např. od Dubu či Lípy). Některý strom vyzařuje žensky, jiný mužsky, ale vždy silně a přátelsky. Chrání i uzdravuje, nepropustí nic škodlivého. Málokdy do něj uhodí blesk, neroste pod ním "plevel"(- otázkou je čemu říkáme plevel?). Z jeho dřeva se vyráběli ochranné amulety, věštecké předměty, magické hůlky. Keltové prý připravovali z bukového popela, olejnatých bukvic a kozlího loje mýdlo. Mýdlo je keltský vynález a používalo se mimo jiné k zesvětlování vlasů a péči o vlasy, jak se dozvídáme od Marcella Empirica. Bukvice i větévka zabraňují útočení zlých sil, ale většinou nám z hrdosti strom nechce dovolit, abychom si trhali jeho větévky na doma. Lépe pokud za ním zajdeme do lesa a tam nám předá svoji mocnou sílu. Stačí se pod něj posadit nebo ho obejmout. Buk má široké biopole, které odhání destruktivní síly. Častý pobyt s ním zlepšuje krevní oběh, působí proti stresu a podporuje toleranci. Za jeho energii, kterou nám dal, bychom neměli zapomenout poděkovat.

Lidé Buku jsou dle keltského horoskopu prý narozeni jen jeden jediný den v roce a to 22.12. . Tomuto magickému datu dle našeho klasického zvěrokruhu odpovídají lidé narození ve znamení Střelce a Kozoroha- je to prakticky na rozhraní těchto dvou znamení. Je to v době zimního slunovratu, který byl pro Kelty význačným obdobím. Je to čas přechodu od období tmy do světla- dny se začínají znovu prodlužovat. V křesťanství je to rovněž období příchodu světla symbolizovaném narozením Ješíše.

Buk je u nás narozdíl třeba od smrku původní dřevinou. Nedožívá se takové dlouhověkosti jako Lípa či Dub, ale několik staletí a pokolení lidských rodů ano.

Tento článek bych chtěla věnovat svojí kamarádce Milušce,která má ráda stromy, nejvíce Buk. Je z Velké Bukové a slaví v tento čas, kdy toto vše píši tj. v březnu narozeniny.

A jaký je váš oblíbený strom?