Dub

V dějinách byl dub prý nejuctívanějším stromem, kdysi snad byl považován i za otce lidstva. Je králem lesa. Spojován byl s nejvyššími božstvy Jupiterem, Diem, Odinem. Byl také stromem věštby, tedy komunikace s bohy. Neexistuje snad evropský nebo i jiný národ, který by nespojoval dub s věrností, pevností, bojovou odvahou, spravedlností a silnou vůlí. Na rozdíl od Lípy, které je přisuzována energie ženská, dubu je ,i z výše uvedeného, přisuzována  spíše energie mužská.Ovšem kdyby byl jen mužským stromem, chyběla by mu vyváženost a nemohl by být stromem světů. Dub je však i stromem Velké Bohyně a to hlavně v jejím ochranném, mateřském aspektu živitelky. Je stromem jejích zvířecích oblíbenců prasat. A tak i staré přísloví říká: "Na dubech rostou ty nejlepší šunky." To totiž dříve, ještě než k nám byly dovezeny brambory z Ameriky, se na podzim zaháněla do lesů prasata, aby se vykrmila žaludy. Cena lesa prý nebyla dříve stanovena podle dřeva, které se v něm dalo vytěžit, ale podle počtu prasat, která se v něm dala vykrmit. Šunka z prasat krmených žaludy je prý velmi jemná. U Keltů, kteří  bývali nadšení jedlíci vepřového, platil za pokácení dubu trest smrti. Prase pro ně bylo božím zvířetem. Pasáčci vepřů prý měli v keltské společnosti to nejvyšší postavení. Tuto funkci vykonávali králové, jejich synové, druidové. Slovo druid je prý odvozeno, také od původního názvu dubu. S masem se dělala i politika. V kmenových kočovných svazech a stejně tak u zemědělců rozdělují maso "velcí muži" mezi přátele a spojence podle postavení a hodnosti. Náčelníkem se mohl stát pouze ten, kdo poctivě rozdělil maso a jiné cennosti. Tak ještě dnes v některých rodinách je porcování masa záležitost mužů, otců. Při venkovských zabiječkách se ještě stále roznáší výslužka sousedům a známým.

Ale zpět k dubu. Jeho kořeny rostou velmi hluboko, tak že pod zemí kopírují korunu stromu. Tím obrazně představují polaritu Boha, jehož síla zasahuje stejnou měrou do nebes, země i podsvětí. Ještě dnes můžeme potkat tisícileté velikány a díky této dlouhověkosti je zřejmě dub spojován i s našimi předky. Tito "starci" pamatují čas , kdy zde ještě žili pohané. Pod ním se svolávali kmenové rady, kde první slovo měli druidvé až poté král či náčelník a dále svobodní mladí muži, kteří prošli iniciací. Přizvány byly také moudré ženy skrze něž promlouvali bohové. Každý dostal možnost promluvit a vylíčit svůj pohled na věc. Nesměla být vyslovena žádná lež. Nakonec promluvil král nebo náčelník a co řekl vstoupilo, v platnost. Podle pověstí o králi Artušovi, byl stůl rytířů kulatého stolu vyřezán z jediného dubu. Je známo, že pro Kelty je dub spolu se zlatým srpem a jmelím nejsvětější věcí. Jmelí narostlé na Dubu se "kastrovalo" zlatým srpem, nesmělo dopadnout na zem a mělo se chytit levou rukou. Po Kelty pak představovalo magickou moc, kdy kromě jiného v sobě přechovávalo potenci a ochranu bohů.

Do dubu často uhodí blesk a tak není radno pod ním hledat ochranu v bouři. Ale i za to byl v minulosti uctíván. Jako bleskosvodný strom předává dub zemi kosmický oheň, požehnání nebes. Proto se do posvátných a obětních ohňů přikládalo dubovým dřevem.

Z léčitelského hlediska je známý nálev z dubové kůry, který pomáhá zevnitř i vnitřně při hemeroidech, křečových žilách.Omývají se jím vředy a boláky a také vlasy při nadměrném padání a tvorbě lupů. Podle Jiřího Janči pro regulaci žaludečních šťáv a odstranění zažívacích kolik se doporučuje namočit 30g čerstvých pomačkaných listů dubu do 0,5l piva na půl hodiny. Užívá se ve třech dávkách, macerát se může skladovat v ledničce. Podle něj lze na bolestivé klouby bez otoků přikládat kašovitý obklad také z čerstvých, drcených (nebo sušených a spařených) listů. Necháme přiloženo jednu hodinu nebo při dobré snášenlivosti můžeme nechat i přes noc. Spousta dalších receptů se dá nalézt na internetu. Někdy příště bych se ráda rozepsala o magickém jmelí, druhé nejposvátnější rostlině Keltů.

Zde odkaz na video s J. Duškem a jeho hosty, kde se mimo jiné dozvíte, jak pražit žaludy a na co je lze použít: https://www.youtube.com/watch?v=Ctg28D2zh6A

Dle keltského horoskopu, jsou lidé ve znamení dubu narozeni pouze jediný den v roce 21.3.- to je na jarní rovnodenost. Jsou to vůdčí osobnosti, vytrvalí, tvrdohlaví ( "hlava dubová"), výbušní- proto je dobře, když se věnují nějakému sportu. Jsou i hádaví, ctižádostivý, pracovití i přátelští. Tento den se narodil například J.S. Bach.